Za normálních okolností podnikám svou tradiční zimní večerní a noční fotovycházku centrem Prahy na své "volitelné narozeniny" dva dny před Štědrým večerem, což jsem učinil i tentokrát, bohužel předvánoční malostranské uličky byly zcela bez sněhu (viz článek Vánoční malostranská procházka). Tentokrát jsem původně slíbil, že se v neděli zúčastním v pražské japonské restauraci Miyabi setkání s lidmi, kteří mají rádi Japonsko, což je vždycky moc zajímavé a pro mne v mnohém poučné odpoledne a večer. V neděli však přišly z nebe tuny sněhu a se sněhem i dopravní kalamita. Když jsem zjistil, že příměstské vlaky nejezdí a ani jen tak nepojedou, takže se na druhou hodinu do Prahy určitě nedostanu, moje nadšení pro cestu do metropole postupně sláblo. Vlaky si nakonec vpodvečer přece jen prorazily cestu popadanými stromy a ulámanými větvemi, takže jsem do Prahy pozdě večer dojel, nešel jsem už ovšem mezi milé "japanofily" na prohlídku svátečních kimon, japonských loutek, ochutnávku saké, čtení haiku a čajový obřad (pokud tento článek náhodou některý z organizátorů či tamních hostů čte, prosím, berte to i jako můj specifický způsob omluvy za neplánovanou absenci), ale se záměrem projít se po čerstvě zasněžené Praze a třeba cestou něco zajímavého vyfotit. Zároveň se zase spustilo husté sněžení, no a to je příležitost, která v Praze nenastává poslední dobou zas tak často a já ji chtěl rozhodně využít. Fotek je dnes trochu víc, přesně patnáct, tak se nebudu moc rozpovídávat a jen je stručně okomentuji.
Čistě technicky vzato jsem se dostal k Vltavě na úplný závěr "modré hodinky", což je na první fotce maličko vidět, ale obloha byla potažena tmavými mraky, ze kterých začalo hustě sněžit. Tenhle výhled na Hrad mám radši než ty "klasické" i s Karlovým mostem, jednoduše proto, že tu nebývá zdaleka takový nával a osobně mám na tohle místo krásné vzpomínky.
Když jsem došel na Karlův most, sněžilo už docela svižně. Následující fotku jsem udělal v trochu širším formátu, aby se vešly obě řady lamp na mostě, výrazný kříž Kalvárie i celý Hrad.
Nejpěkněji zasněžena byla ze soch Karlova mostu asi Pieta (autor Emanuel Max), která dostávala nápory sněhu po větru. Na tomto místě prý dříve stávala Brokoffova Pieta už z konce 17. století, která má být doposud na nádvoří Nemocnice pod Petřínem, tak tam někdy zkusím nakouknout, jen opatrně, aby mne hned z přemíry aktivity nezačali vyšetřovat.
Větrné proudy obtékající zajímavým způsobem tělo Karlova mostu byly pěkně zviditelněné nasvíceným sněhem.
Malostranská část Karlova mostu mě vždycky fascinovala svými úžasnými věžemi i neobyčejným výhledem na svatovítskou katedrálu, tentokrát i se zasněženou střechou.
Sněžilo kupodivu i na druhé straně od mostu, tedy na Kampu i s mým zamilovaným domem U obrázku Panny Marie s balkónkem.
Domům kolem Čertovky sníh na střechách taky moc sluší, řekl bych.
Balkónek na Kampě tentokrát jen na pozadí záběru, ostřil jsem na nasvícený sníh v popředí a chtěl jsem mít co nejmenší hloubku ostrosti.
Když se vločky začaly zvětšovat, přepnul jsem do černobílého režimu, aby barvy neodváděly příliš pozornost od zajímavé hry světel a stínů.
Vyústění Karlova mostu do Mostecké ulice je pro mě vždycky i přechodem do nepříliš romantického světa turistického businessu, tím spíš, že ve večerní chumelenici už nebyl na mostě nikdo z místních před den četných prodejců.
Svatý Mikuláš se ze své úctyhodné výšky usmívá nad sněhem zasypanými auty lidských mravenců hluboko dole.
Nové zámecké schody, které jsou, jak známo, starší než Staré zámecké schody, přešly kvůli sněhu na dvoupruhový provoz se sněhovými středovými svodidly :-).
Část Thunovské ulice, která byla v době, kdy jsem tudy procházel, nepřístupná. Tak jsem aspoň prostrčil objektiv skrze mříže a zmáčkl spoušť.
Tohle místo v Thunovské ulici pod schody odbočujícími z Nových zámeckých schodů, mám už dlouho rád, bývá tu kupodivu jen minimum lidí, většina pokračuje sestupem po hlavní schodištní trase směrem k Malostranskému náměstí. Fotil jsem tady necelou hodinku a za tu dobu jsem potkal jen pět lidí a ještě to byli všechno Češi. A znovu si dovolím u snímku, který mi nepřipadne úplně špatný, přejít do klasické černé a bílé.
Pro porovnání přidám ještě velmi podobný záběr v barvě nočního veřejného osvětlení a z maličko jiného úhlu.
Sníh v posledních letech nebývá v Praze dlouho. Tentokrát už pár dní vydržel, takže většina pražských fotografů si doplnila své archivy o fotky, které jsou zimní nejen podle kalendáře. Během své vycházky jsem jich pár potkal, podobně jako houbaři mají všichni svá místa, kde "rostou". Tak přeji všem milým kolegům, kteří podobně jako já opakovaně pokoušejí fotografickou múzu (staří Řekové nám na rozdíl od jiných umění logicky žádnou nezanechali, tak si musíme hledat každý tu svou), aby během svých cest po zasněžené Praze neuklouzli po náledí, nenachladli se, ani se v přilehlých pražských hospůdkách moc nezkoulovali :-).
Pozn.: Na mém již deset let fungujícím osobním blogu najdete kromě povídání o nenápadných pražských zákoutích i - věřím, že většinou humorně laděné - úvahy a fejetony, cestopisné reportáže z Japonska, Řecka a dalších míst, jsou tu i povídky, básně, hrátky s češtinou, haiku, články o knížkách, filmech a také celá řada fotografií, doprovázejících četné fotočlánky, každou neděli pak pro změnu vycházejí pravidelné Nedělní miniglosy, v nichž se vracíme k vybraným událostem týdne. V klidu se tu porozhlédněte a věřím, že najdete něco, co potěší vás i případné další vaše známé, kterým byste můj blog mohli doporučit. Tak se nestyďte a dejte jim vědět! :-)
Tak to mě moc těší : první komentář na nové stránce ! Jen se mi zatím v administraci nepovedlo zrušit povinnou registraci pro komentáře. Pěkně jedno po druhém :-) .
Půvabné - jako tvá poštovní schránka. :)